Jako posthumanismus jsou označovány proudy myšlení, vzniklé na konci 20. století. Myšlenky pochází zejména ze science fiction, současného umění a filosofie, která se zabývá vztahem člověka k technologiím (včetně biotechnologií) a radikálními změnami, které tento vztah přinesl a ještě v budoucnu přinese.[1] Termín posthumanismus poprvé použil Peter Sloterdijk roku 1999 během debaty o Heideggerovi a konci humanismu. Sloterdijk během ní řekl, že díky rozvoji technologických věd je nutné uvažovat o novém systému hodnot, doprovázejícím produkci nových bytostí a legitimizujícím používání technologií, které augmentují člověka.[2] Podle Sloterdijka je transhumanismus, byť stále špatně definovaný, přechodem k posthumanismu.
Podle tohoto pojetí věda změnila formu lidství a ještě ji změní (např. pomocí genetického inženýrství), a to do té míry, že nastane radikální obrat v historii lidstva,[3] protože lidé ztratí své privilegium ve prospěch kyborgů, klonů, robotů a dalších inteligentních entit.[2] Podle Jeana Michela Besniera to bude znamenat konec historie lidstva.[4]
Dle některých akademiků tato vize vyžaduje přehodnocení sociologických, etických, politických a kulturních koncepcí, týkajících se vztahu člověka k sobě samému a ke strojům.[5] Jiní tento vývoj považují za degradaci, kterou je nutné zpomalit nebo zvrátit.[6]